Teda za všetko zlo a hriech pripadne vina Bohu

Denník kritizuje slovami „Sancta simplicitas“ – že de facto niet veľkého rozdielu medzi „uvádzať do pokušenia“ a „nenechať upadnúť do pokušenia“.
AK BY ROZDIEL V TOM NEBOL PREĆO BY TO TEDA ROBILI,?
Ak vas Boh nechá upadnúť všetka vina pripadne Jemu a človek je z toho venku aj bez pokání, že?

Satan bez Božího dopuštění nemůže dělat nic. On nedopustí, abychom byli pokoušeni nad naše síly. S pokušením nám zároveň dá milost obstát. Překonané pokušení jsou pro duši záslužné. Třeba takový rozhovor Boha se Satanem ohledně Joba. Nejdříve ho nechal zbavit majetku a potom i zdraví. Potom mu dal všeho dvojnásob, syny dcery majetek. Opustili přirozené obcování a proto je Bůh vydal jejich zvráceným žádostem. Nakonec sám Ježíš byl pokoušen na poušti po Janově křtu Satanem. Satan si vyžádal, aby byli apoštolové tříbeni jak pšenice. Ježíš podal Jidáši skývu a do jeho srdce vstoupil Satan. Určitě je též psáno, že nemáme říkat, že nás Bůh pokouší, protože v našich údech bojují naše žádosti, ale Bůh je ten, který nás našich žádostí může zbavit. Potom, Bůh se činí za věci odpovědný, on věděl, co se stane a tvořil anděly a člověka a znal, jak to skončí. Před Bohem se nikdo neschová ani do podsvětí, protože i tam je. Když je třeba člověk pyšný, Bůh ho nechá vymáchat v nějakém hříchu, aby si tento hřích uvědomil. I to je cesta, jak učit pokoře a Boží cesty a jednání jsou nevystopovatelné.

Slova "a neuveď nás v pokušení" jsou zavádějící jenom pro toho, kdo nevěří, že Bůh je Dobro a přeje nám jen dobré věci, takže nás nechce uvádět v pokušení, ani nás nemůže uvádět v pokušení, protože by to odporovalo Boží Dobrotě.

henta,aj keď s viacerými vašimi názormi na Cirkev Katolícku nesúhlasím,v pohľade na život a pády človeka z vás hovorí zase múdrosť.

ja sa skôr divím, prečo doteraz nikomu nevadilo: "Neuved nas do pokušenia"

Mne sa zdá, že exegét Heinz Schürmann tu ukazuje správnu cestu k pochopeniu vety. Pripomína starozákonné slová modlitby ako Žalm 26, 2: „Skúmaj ma, Pane, a skúšaj, ohňom mi prepáľ srdce aj myseľ.“ To znamená toľko ako „Uveď ma, ó Pane, áno, uveď ma pokojne do pokušenia! Uvidíš, že budem pevne stáť, zostanem verný!“ To je výraz veľkej sebadôvery, veľkej istoty. A Ježiš tu teraz hovorí: Nemodlite sa tak! Nebuďte si takí istí! Ježiš totiž vidí našu slabosť voči pokušeniam, naše ohrozenie pokušením ako oveľa nebezpečnejšie a hlbšie.
viac: Homília k Veľkému pôstu z 22. 2. 2015

Ujo Bongiorno je uz aj prekladatel

to by ma zaujhimalo, odkial vedia, že takýto preklad: "Nechcem sa dostať do pokušenia", schvaluje pp.František